Jak vznikají ručně malované tenisky? Od obyčejných bot k originálnímu páru

Co kdyby obyčejné tenisky nebyly jen boty, ale malým obrazem, který můžete nosit?

Právě tak se na tenisky dívám já. Baví mě vzít obyčejný pár bot a proměnit ho v něco výrazného, barevného a hlavně jedinečného.

Většinou začínám bílými teniskami

Bílé tenisky jsou pro malování skvělým základem. Dávají mi prostor vytvořit vlastní barevnost a motiv od začátku.

Ale neomezuji se jen na bílou. Když jsem narazila na celobarevné tenisky, dokonce i s barevnou podrážkou, jednoduše jsem neodolala.

Baví mě kombinovat barvy a někdy vytvořit každou botu trochu jinou.

Pro někoho už to může být moc. Mně se to ale líbí. A hlavně – takové boty jen tak někdo nepřehlédne.

Před malováním není potřeba složitá příprava

Většinou tenisky nijak zvlášť nepřipravuji. Pokud potřebuji ochránit gumovou podrážku, oblepím ji papírovou páskou a vyndám tkaničky.

A potom už přichází na řadu malování.

Někdy mám plán, jindy začnu rovnou barvou

Každý pár vzniká trochu jinak.

Někdy si motiv nejprve lehce předkreslím tužkou. Jindy vezmu rovnou barvu a začnu malovat.

Používám především kvalitní akrylové barvy a barvy na textil. Postupně přidávám jednotlivé vrstvy, barvy a detaily, dokud nejsem s výsledkem spokojená.

U ruční tvorby se mi líbí právě to, že nemusím vždy přesně vědět, jak bude výsledek vypadat. Motiv se může během práce postupně měnit.

Jak dlouho trvá namalovat jeden pár?

To se opravdu nedá říct přesně.

Záleží na složitosti motivu. Někdy může práce trvat přibližně hodinu, jindy několik hodin. Navíc mám občas rozpracovaných několik párů najednou a postupně se k nim vracím.

Proto čas u každého páru nepočítám na minuty.

Důležitější je pro mě to, jak tenisky nakonec vypadají.

Proč vlastně malovat tenisky?

Já sama mám ráda barevné, výrazné a trochu střelené oblečení. Jenže najít boty v podobném stylu není vždy jednoduché.

A tak jsem si je začala vytvářet sama.

Baví mě představa, že si člověk obuje něco, co nevypadá jako dalších deset párů bot kolem něj.

Něco, čeho si někdo všimne.

Něco, co má vlastní charakter.

Každý pár je originál

Tohle je na ručně malovaných teniskách asi to, co mě baví nejvíc.

I kdybych někdy namalovala dva páry se stejným motivem, nikdy nebudou úplně stejné.

Ruční malba není tisk. Každý tah štětce, množství barvy i drobné detaily vytvářejí trochu jiný výsledek.

V současnosti jsou moje malované tenisky jedinečné kusy. Do budoucna bych některé motivy chtěla zopakovat, ale pokaždé je výtvarně zpracovat trochu jinak.

Stejný motiv tedy ještě nemusí znamenat stejné boty.

Poslední krok – ochrana malby

Po dokončení malby tenisky ošetřuji bezbarvým lakem nebo impregnací na obuv ve formě spreje.

Tím je malovaný povrch lépe chráněný při běžném používání.

A potom už mohou vyrazit ke svému novému majiteli.

Z obyčejných bot vzniká něco, co jen tak někde nepotkáte

Právě proto mě ruční malování tenisek baví.

Nejde mi jen o to přidat na boty obrázek. Jde mi o vytvoření něčeho, co má vlastní výraz.

Někdy barevného. Někdy bláznivého. Někdy jemnějšího.

Ale vždycky trochu jiného.

Pokud máte rádi věci, které nejsou úplně obyčejné, podívejte se na aktuálně dostupné ručně malované tenisky v e-shopu Dasart.

Ručně malované tenisky

Každý pár vzniká ručně a dostupné kusy jsou většinou pouze po jednom.

Možná právě mezi nimi najdete ty svoje.

Jak vzniká obraz na starém dřevě? Když staré dřevo dostane nový život

Staré dřevo má něco, co nový materiál nemůže úplně napodobit. Má za sebou svůj vlastní příběh, strukturu, praskliny, patinu i stopy času.

Právě proto mě baví malovat na stará prkna a trámy, které už dávno mohly skončit jako palivo.

U nás na zahradě jsou stará prkna a trámy, některé staré i kolem sta let. Pocházejí ze starých stodol a kůlen, které stávaly na místě, kde dnes máme dům. Když některé z nich vybírám, často už dopředu přemýšlím, co by z nich mohlo vzniknout.

Místo aby skončily v kamnech, mohou dostat nový život jako originální obraz.

Od starého trámu k malířskému podkladu

Než se do dřeva pustím štětcem, čeká ho ještě kus práce.

Prkna a trámy nejprve nařežu na požadovaný formát. Potom přijde na řadu bruska a dřevo obrousím tak, aby bylo připravené pro další zpracování.

Nechci ale zničit jeho charakter.

Právě stará patina, struktura a stopy času jsou tím, co dělá staré dřevo zajímavým.

Nikdy předem přesně nevím, co vznikne

Motiv vzniká různě.

Někdy mě inspiruje příroda, jindy něco, co mě zaujme, a někdy mám představu, kterou si sama vytvořím.

Při práci ale nechávám prostor i samotnému materiálu.

Staré dřevo není dokonale rovná bílá deska. Má svou strukturu a minulost, takže se může stát součástí výsledného obrazu.

Používám především akrylové barvy a různé kombinované techniky.

U obrazů nekončím jen u malování

Právě tady mě baví experimentovat.

Podle konkrétního obrazu používám například zlacení, krakeláž, reliéfní pasty, novinové doplňky, lana, látku, kov nebo přírodní materiály.

Někdy do dřeva také vypaluji.

Každý materiál dokáže výsledný obraz posunout úplně jiným směrem.

A právě kombinování různých technik mě na této tvorbě baví.

Některý obraz vznikne za pár hodin, jiný měsíce

U ruční tvorby neumím říct: „Jeden obraz mi trvá přesně tolik a tolik hodin.“

Některý obraz vznikne během několika hodin.

Jiný vzniká týdny nebo dokonce měsíce.

Často mám rozpracovaných několik obrazů najednou a podle nálady se k nim vracím.

Někdy totiž potřebuji obraz na chvíli odložit a podívat se na něj s odstupem.

Proč právě staré dřevo?

Protože mě baví dávat starým věcem další šanci.

Kus dřeva, který už má svůj život za sebou, může najednou získat úplně jiný význam.

Místo aby skončil v kamnech, vznikne z něj něco estetického a nového.

A možná právě proto mě práce se starým dřevem tolik baví.

Jsem restaurátorka a myšlenka zachovat, obnovit a dát věcem nový život je mi blízká.

U obrazů na starém dřevě se ale nevracím k původní podobě materiálu. Vytvářím z něj něco nového.

Každý obraz je jediný originál

Stejně jako samotné staré dřevo, ani moje obrazy nejsou sériová výroba.

Každý obraz vzniká ručně a každý je jeden jediný originál.

I kdybych někdy vytvořila dva obrazy podobnou technikou, nikdy nebudou stejné. Už samotné dřevo má pokaždé jinou kresbu, strukturu a patinu.

A právě to je na ruční tvorbě krásné.

Ztracená – jeden z příběhů starého dřeva

Jedním z obrazů, na kterém je možné tuto myšlenku vidět, je obraz Ztracená.

I tady se spojilo staré dřevo s malbou a dalšími výtvarnými prvky do jediného originálního díla.

Pokud vás obraz zaujal, můžete se na něj podívat přímo v e-shopu:

→ Prohlédnout obraz Ztracená

Ze starého materiálu může vzniknout něco úplně nového

Na práci se starým dřevem mě nejvíc baví právě ten okamžik proměny.

Něco, co už někdo považoval za staré a nepotřebné, dostane nový život.

A místo aby skončilo v kamnech, může se stát obrazem, který bude někomu dělat radost ještě mnoho let.

To je jeden z důvodů, proč mě baví tvořit věci, které nejsou sériové a které vznikají ručně, kus po kuse.

OBRAZY